Z desítek rychloskic se občas jedna dostane až do stavu barevnosti a tam zůstane. Bez detailů či prostředí. Vybarvená skica. Při nejmenším to funguje jako trénink.
A tréninkem se dá nazvat i následující kresba. Při upomenutí sama sebe na fakt, že kresba portrétů mě baví ze všeho nejvíce, jsem se vrhla na první tvář, která se naskytla. Patří do lehce zmateného filmu s chaotickými gravitačními zákony, s kterým jsem se kdovíproč ztotožnila.
Panebože, to je krásne! :)
Ak si to robil/a ty, tak si super talent! :)